Chrt jako lovec
Chrt - nejstarší z loveckých plemen, vybavený dokonalým zrakem, vlastnící štíhlý tvar těla, hluboký hrudník, dlouhý, silný ocas dovolující balancování těla, dlouhé nohy a svaly přizpůsobené k opravdu rychlému běhu.
Od dávné historie slouží člověku a pomáhá při lovu. Zvláštní stavba jeho těla i způsob lovu - orientace hlavně zrakem - se dokonale prověřili jak v nekonečných stepích Asie, pustinách Blízkého Východu i Afriky, tak i na vřesovištích Irska i v horách Skotska. Doprovázel kočovníky při jejich cestování a musel být dokonale přizpůsobivý všemu, co je po cestě potkávalo. Nelovil přece jenom pro sebe, ale také pomáhal lidem při získávání potravy. Jeho jedinečný vzhled byl rovněž výsledkem opravdu ostrého výběru vzhledem k pracovním vlastnostem. Sama povaha rovněž vyloučila osobnosti slabě připravené do těžkých podmínek v jakých se používali.
Zvláštnost lovu těchto psů je rychlý hon a dostižení kořisti končící jejím zabitím. Není to však bezmyšlenkovitý běh. Během běhu psi vyhodnocují situaci a vybírají nejlepší místo, čas a způsob zaútočení na kořist. Nejčastěji loví dva nebo tři psi. Musí se dobře znát a spolupracovat a ne spolu soupeřit. Nejlepší není pes, který kořist uloví, ale ten, který se nejvíce přičinil při jejím ulovení. Je třeba si pamatovat, že chrt oběť zabíjí a nebo ji zdravou pouští. Procento ulovených obětí není velké: vychází to na 5-10% chycených a zabitých. Svědčí o tom i údaje z nejstaršího britského závodu - coursingu Waterloo Cup, kde psy honí živého zajíce.
Pravý rozkvět lovu s chrty v Evropě připadá na dobu středověku, kdy každý vážený šlechtic musel mít ve svém psinci psy této rasy. Měli zalíbení v lovech s účastí chrtů i sokolů. V té době si všichni vážili a cenili přítomnosti chrtů na svých dvorech. Zvěřina která se lovila, nebyli jen zajíci, ale také jeleni, dropi, lišky i vlci. Neslábnoucí popularitě se těšili dlouho a všichni se natrvalo zapsali do loveckých tradic. Bohužel XIX. století bylo koncem chrtí prosperity. Důvod tohoto stavu věci vidíme v civilizačních změnách, které se v této době děly: např. zlepšování a zdokonalování lovecké zbraně, rozparcelovávání pozemků (gruntů), upadání lovu do nižších společenských vrstev národa (dříve se lovilo pouze na vlastních pozemcích a ty vlastnili jenom urození šlechtici). Ale také zavádění zákonů v jednotlivých zemích zakazujících lov s chrty - např. Francie. To všechno bylo příčinou toho, že psi této skupiny přestali mít význam jako lovečtí psi. Tento proces byl vidět zejména v Evropě.
Nadále se s úspěchem používali v Africe, Asii, na okrajích Evropy (Maďarsko, Polsko, Rusko, Ukrajina) a také začalo období jejich používání v USA i Kanadě. Společná mapa prvního využití chrta v myslivosti při lovu se rozprostírá na tom samém území s výjimkou Polska, kde v r. 1946 lovecký zákon zabránil lovu s chrty a také s jejich kříženci.
V Rusku jsou tradice těchto lovů tak silně zakořeněné, že dokonce ani bolševická revoluce jim nevadila a tak jak se lovilo za cara, tak i za prvního tajemníka. Nejvíce chrtů je možné potkat uprostřed Ruska. Kromě lovu se tam též provádějí lovecké zkoušky, kde psy musejí dokázat a prokázat svoje pracovní schopnosti. Loví se s nimi zajíci, lišky i vlci. Rasy, které v Rusku loví jsou místně se vyskytující chrti - stepnaja borzaja, barzoj, chortaj (čili potomek polských chrtů pozůstalých po rozpadu země po II. světové válce na dávných polských hranicích).
Blízký Východ a severní Afrika jsou opravdu bohaté na rasy chrtů, kteří zůstali v nezměněné formě přes tisíc let. Způsob jejich využívání se nemění od toho před lety. O jejich hodnotě může svědčit přísloví: "Dobrý sokol, rychlý chrt a ušlechtilý kůň mají větší cenu než dvacet žen." Beduíni si opravdu váží svých krátkosrstých sloughi a také pěkných, okouzlujících dlouhosrstých saluk. Prý často loví za pomoci sokola. Ke kořisti se chrti vezou na hřbetech velblouda nebo koně.
Asie - to jsou velké obzory, kde lov s chrty je pro lidi žijící v Kirgistánu, Azerbajdžánu, Afganistánu a Turkmenii nadále známou činností a jedinou možností jak získat čerstvé maso. I zde chrt loví s dravcem (orlem) kozorožce nebo divoké ovce. Přitom ty první chrti - tazy a tajgan, mají rovněž význam jako psi hlídací a také přinášejí zvěřinu lovcům. Mají také vynikající vlastnosti, které jim umožňují pohybovat se po špatném terénu mezi skalami a rumovišti vysokých hor. Výchozím bodem těchto psů je Indie, kde jsou dodnes na lov používaní psy tzv. "caravahoundy". Jejich funkce se nezměnila od času dynastie Mogolow: můžeme si je prohlédnout při lovu na pěkných indických miniaturách.
Základním územím lovícího chrta v Evropě je Maďarsko a Velká Británie. Území jsou přizpůsobená k myslivecké činnosti. Maďarští chrti mají svoje lovecké zvyky ještě z doby římského impéria. Každý rok se tam pořádá mnoho chrtích soutěží, na které se sjíždějí stovky psů se svými majiteli. Nejsou to pravé lovy, ale coursing s ulovením zajíce. Psi po skončení kariéry končí často tragicky, neboť jsou již pro majitele nepotřební. V Maďarsku lovícího galga můžeme potkat již jen na samém okraji venkova.
Podobné je to na britských ostrovech, kde pravý lov je již málokde a chrti se nejčastěji zúčastňují coursingu.
Takto se z chrta - pravého lovce stává pomalu pes využívaný hlavně ve sportu (rovinné dostihy, terénní běhy). Sport se stává na celém světě více populární v obou formách. Hlavně všude tam, kde jde ve hře o hazard a o hodně peněz, se přestává se psy počítat!
Proto je důležité, aby organizované závody byly pro psy, aby si mohli někde vybít své lovecké vášně. A aby majitelé mohli obdivovat jejich úžasný pohyb a rychlý běh!
